|
[Fidži - život na datové hranici]
Rajské ostrovy a 180. poledník…
[Úvod]
Dovolte, abych Vám Fidži alespoň maličko představil. Celé souostroví má rozlohu 18 274 kilometrů čtverečných, ale dva největší ostrovy Viti Levu a Vanua Levu tvoří devět desetin této plochy. Když u ostrovů v roce 1643 zakotvil mořeplavec Abel Janszoon Tasman, žilo na ostrovech smíšené melanéské a polynéské obyvatelstvo. Avšak poté, co se Fidži v roce 1874, stalo součástí britské koloniální říše, byly na ostrovní třtinové plantáže přiváženy tisíce dělníků z Indie, což předznamenalo následné národnostní rozbroje. Fidži získalo nezávislost v roce 1970. Je to republika s více politickými stranami a dvoukomorovým parlamentem. Hlavní zemědělskou plodinou je cukrová třtina a výrobním produktem cukr. Vývozním artiklem je i kopra, kokosové ořechy, zázvor, ryby, dřevo a perly. Začíná se rozvíjet i lehký průmysl a turistický ruch.
[Život v blízkosti 180. poledníku]
Jako první ze všech lidí Země vítají slunce domorodci na ostrovech Vanua Levu, Rabi a Taveuni. V místě, kterému říkají Udu Point a které leží na severovýchodě Vanua Levu, byl postaven zvláštní pomník - hraniční příkop z olověných cihel, v nichž jsou uloženy osobní vzkazy mnoha lidí určené příštím generacím. Když jsem na oněch Rajských ostrovech očekával s ostatními příchod roku s letopočtem 2000, uvědomil jsem si, jak i na tato místa, ležící donedávna stranou kontinentální civilizace, útočí turistický průmysl bezpočtem suvenýrů, samozřejmě se symbolem 2000 - Y2K. Většinou byly běžné, jak je známe i odjinud, až snad na jeden, který mě upoutal. Při příležitosti oslav vydala fidžijská národní banka pamětní dvoudolarovou bankovku. Hlavní motiv na ní tvoří portrét sira Penaia Ganilau, prvního prezidenta republiky Fidži. Na rubu bankovky je znázorněna multikulturnost Fidži a umístění ostrovů na zeměkouli. Je zde nádherně vyobrazen i východ slunce v blízkosti 180. poledníku, připomínající tak přicházející nový rok. Vzácné platidlo vyšlo v omezeném nákladu přesně k prvnímu dni roku 2000. Měl jsem štěstí a jednu z oněch bankovek také získal. Krásný a vzácný suvenýr z míst, kde jeden den končí a ve stejném okamžiku druhý začíná.
[Jak si prodloužit život o 24 hodin]
Při opakovaných přejezdech mezi oblastmi a ostrovy v Tichém oceánu jsem několikrát překročil hraniční poledník tam i zpět a není divu, že z toho vzniklo několik nedorozumění a zmatků. Na letišti Faa v Papeete na Tahiti jsem se například domáhal vstupu do připraveného letadla. Domorodí letištní úředníci mě vyvedli nejen z letadla, ale i z omylu. Přeletem z Nového Zélandu na Tahiti jsem se dostal za datovou linii a vůbec jsem si neuvědomil, že jsem dorazil na letiště o den dříve. Alespoň jsem si takto o čtyřiadvacet hodin prodloužil život.
[A co takhle slavit dva Silvestry?]
Příjemnější byl zážitek ze Štědrého dne, který jsem slavil s přáteli na malém, opuštěném a bezejmenném ostrově. Ráno 25. prosince jsem na hlavním ostrově ve městě Nadi nasedl do letadla, které nabralo severovýchodní kurs na Havajské ostrovy. Ovšemže opět přes datovou hranici. V Honolulu jsem přistál 24. prosince a mohl jsem slavit Vánoce podruhé.
Část letošní zimy budu opět trávit na ostrovech v Pacifiku. Už teď se bavím představou, jak oslavím Silvestra, poté přeběhnu pár metrů a po několika hodinách si to „loňské“ veselí zopakuji.
|
|
|
