|
[Evropa]
Nejhustěji osídlený kontinent...
[Úvodem]
Evropa se rozkládá na severní polokouli a na východě sousedí s Asií v délce 3000 km a představuje tak ohromný poloostrov jednotné pevniny Euroasie. Tradičně však označujeme Evropu za samostatný světadíl především z důvodů historických a kulturních, pro značný hospodářský vývoj a pro svérázné přírodní podmínky. Její jméno vzniklo ze slova "ereb", jímž Féničané označovali země tmy, kde zapadá slunce; Řekové pozměnili tento semitský název na "európos".
[Základní údaje]
Východní pevninská hranice: hraniční linii Evropy s Asií vedeme po východním úpatí Uralu, dále po řece Embě do Kaspického moře, odtud Kumomanyčskou sníženinou (podél řek Kumy a Manyče) k ústí Donu do Azovského moře.
Pobřeží: Evropa má neobyčejně velkou členitost, největší ze všech kontinentů. Z celkové rozlohy Evropy připadá jedna třetina na poloostrovy (největší Skandinávský, Balkánský, Apeninský, Pyrenejský, Kola, aj.) a ostrovy (Velká Británie, Island, Irsko, Nová země, Svalbard, Sicílie, Sardínie, aj.).
Povrch: je výškově i tvarově rozmanitý, neboť vznikl různými horotvornými pochody v různých geologických dobách. Severní část tvoří Baltský štít, přecházející ve Východoevropskou rovinu, severozápadní Evropa má hornatý reliéf, vzniklý starými horotvornými pohyby, podobně střední Evropa. Jiřní část Evropy je nejmladší, vznikla ve druhohorách a třetihorách, proto tvary Pyrenejí, Alp, Dinarid jsou velehorského rázu, dodnes pak zde doznívá horotvorný pochod sopečnou činností.
Povodí: Evropské řeky mají rozvodí v nevelkých výškách starých středoevropských pohoří, popř. Východoevropské tabule. V bezodtokové pánvi Kaspického moře končí největší Evropská řeka Volha a Ural. Do Atlantského oceánu ústí řeky spojené řadou průplavů (Loira, Seina, Rýn, Labe, Odra, Visa, Němen, Západní, Dvina, Něva, …); středomořské řeky odvodňují jižní Evropu a část střední Evropy (Ebro, Rhôna, Pád, …) do moře Středozemního, Dunaj, Don, Dněstr, Dněpr do moře Černého a Azovského. Severní část Evropy je úmořím Severního ledového oceánu (Oněga, Severní Dvina, Mezeň, Pečora).
Podnebí: značně ovlivněno Golfským proudem, pronikajícím až k nejsevernějším výběžkům; také převládající severozápadní větry přenášejí mírnící vlivy oceánu daleko do vnitrozemí.
Květena a zvířena: ovlivněna podnebím; sever je pokryt tundrou, přecházející k jihu v pásmo jehličnatých a smíšených lesů s bohatstvím zvěře. Na většině území byl již tento pás proměněn v tzv. kulturní step s dobrou ornou půdou, a proto s intenzivním zemědělstvím. Jižní Evropa má již středomořskou květenu se stále zeleným křovím.
| Rozloha | asi 10 527 000 km2 (7.04% světa) |
| Nejvyšší hory | Mont Blanc (Monte Bianco) 4 807 m n.m., Savojské Alpy |
| | Monta Rosa (Pic Dufour) 4 634 m n.m., Penninské Alpy |
| | Dom 4 545 m n.m., Valaiské Alpy |
| | Weisshorn 4 506 m n.m., Valaiské Alpy |
| | Matterhorn (Monte Cervino) 4 478 m n.m., Penninské Alpy |
| | Dent Blanche 4 357 m n.m., Valaiské Alpy |
| | Grand Combin 4 314 m n.m., Valaiské Alpy |
| | Finsteraarhorn 4 274 m n.m., Bernské Alpy |
| | Aletschhorn 4 195 m n.m., Bernské Alpy |
| Nejdelší řeky | Volga (Volha) 3 531 km |
| | Dunaj 2 850 km |
| | Ural 2 428 km |
| | Dnepr 2 201 km |
| | Kama 2 032 km |
| | Don 1 870 km |
| Největší jezera | Ladožské 18 130 km2 |
| | Oněžské 9 616 km2 |
| | Vänern 5 585 km2 |
| | Saimaa 4 400 km2 |
| Činné sopky | Etna 3 370 m n.m., Sicílie |
| | Beerenberg 2 277 m n.m., Jan Mayen |
| | Askja 1 510 m n.m., Island |
| | Hekla 1 491 m n.m., Island |
| | Vesuv 1 277 m n.m., Itálie |
| | Stromboli 926 m n.m., Liparské o. |
| | Théra 584 m n.m., Řecko |
| Střední výška | 290 m |
| Nejnižší bod | v proláklině Kaspického moře –28 m pod hladinou moře |
| Nejsevernější bod | mys Nordkinn v Norsku 71°08’ s.š. |
| Nejjižnější bod | mys Marroqui ve Španělsku v Gibraltarské úžině 35°59’ s.š. |
| Nejzápadnější bod | mys Roca v Portugalsku 9°29’ z.d. |
| Nejvýchodnější bod | východní úpatí Polárního Uralu 67°20’ v.d. |
| Délka pobřežní čáry | 37 900 km (bez přilehlých ostrovů) |
|
|
|
