|
[Mexico]
Reporáž ze severu na jih
[Buenas noches muchachas y muchachos,]
tak mám za sebou první den ve městě – Mexico C.D: s prý 25 miliony obyvatel. Je tu docela hnusnej vzduch, ale překvapivě málo turistů a parádní lidičky. Ten 12 hodinovej let bych teda nepřál nikomu, ale vidět na druhou stranu Grónsko a Kanadu taky není k zahození. Dneska sem se ráno byl podívat na Zocalu, druhým největším náměstí na světě. No pak sem se vrátil do hotelu a jen tak nalehko vyrazil do ulic. Mají tady super pouliční občerstvení a dost dobrý tržnice. Líbilo se mi batikované tričko, ale musím něco ušetřit na tequilu a pivo. To už sem ochutnal a mají ho fakt dobrý, holt němečtí přistěhovalci. Koupil sem si perfektní jahodovou zmrzku za 9 pesos. Zítra valím na Teotihuacan, to je asi 50 km na sever, ale počítám, že od kraje města a to než přejedu bude oběd. Nejdelší ulice tu má 40 km. Tam by měl být někde vidět i Popokatepetl. Další noc bude v Pueble a pak už furt na jihovýchod. Teplota je příjemná, na večerní pochůzky sem si vzal dlouhý kaťata. Období dešťů už docela dávno minulo, takže je poměrně sucho, ale snad tu bude na jihu lepší, těším se na pralesy a Iguano Iguano.
[Oaxaka]
Druhej den sem navštívil Teotihuacan, kterej je cca 50 km severně od Mejica. Tam už bylo gringos poměrně hodně, ale stálo to za vidění. Pyramidy teda nejsou nějak moc vysoký, ale než sem se vyškrábal nahoru, tak mi v tom řídký vzduchu do zpěvu nebylo. Pak sem se přesunul do Puebly, cca 2.5 milionového města, který je díky filiálce VW daleko bohatší město než M.C. Krajina je dost suchá, vyprahlá, kolem se v dálce zvedaly pětitisícovky a hlavně zasněženej a kouřící Popokatepetl. Bohužel je tady pořád docela velký opar, takže viditelnost není nejlepší. Pak ale cesta do Oaxaky neměla chybu, jede se horama, který mají přes 4.000m a stráně lemuji sloupovité kaktusy rodu Cereus, právě se do květu chystají agáve a listovité opuncie taky měly občas nasazeno do červených květů. Když jsem se coural za děsnýho vedra mezi těma kaktusama, tak sem byl v sedmým nebi.Ve stínu se krčily kulaté Ferrokaktusy a identifikoval jsem i Mammilarie. Prostě super! Tady nad městem leží Monte Alban, kde je další soustava pyramid a dalších staveb. Nejsou tak velké jako třeba měsíční a sluneční pyramidy v Teotihuacanu, ale zase je jich víc. Super bylo, že jsem tam nenašel skoro žádný lidi, takže jsem se coural sám a kochal a kochal. Čekám až otevřou katedrálu Santo Domino a mrknu se. Kostely tady mají velice bohatě zdobené a obrovské. V jednom z nich jsem si všiml, že ministrant má při bohoslužbě normální modrej fotbalovej dres /kopačky neměl/. Když tak koukám po alkoholu, tak zatím se pohybuji v kraji Mezcalu, je to taková slabší sladší pálenka, ve flašce buď s červem nebo s agáve. Dozvěděl jsem se, že mezcal se může dělat z agáve staré nejméně 7 let. Nabodne se střed a čerpá se šťáva. Dopoledne i odpoledne vytáhnou i 3 litry šťávy po dobu 5-7 týdnů, pote agáve umírá. Šťáva se zkvasí a pálí. Tequilu už jsem taky ochutnal, byla dobrá, ale jenom 1 panák. Občas si dám pivko ,to tu mají dobrý, ale drahý. Je silnější než naše cca 5-6 procent. Večer se hlavně na náměstí a v ulicích kolem prodává spousta jídla a pitominek všeho druhu. Dobře se kolem toho prochází, těch věcí jsou mraky. Kytky tady mají naprosto skvělý barvy a hlavně vyrostou a kvetou třeba z ničeho nic v písku v hrozným suchu, ale kaktusy mě fakt dostaly!!!!
[San Cristobal]
Dostal sem se přes archeologický naleziště Mitla až k Pacifiku, cesta byla nejdřív pár hodin docela rovinatá, ale pak se zase zvedla do serpentin. Bylo vidět spoustu malých políček v úplně nedostupných místech, kde místní pěstují modré agáve na místní pálenku Mezcal /dobrá, vevnitř možno i s červem nebo agáve/. Krásné bylo z vrchu vidět na úrodný doliny, kde se už začaly objevovat kokosové palmy. Už nebylo všechno tak suchý, ale kaktusy se mísily se křama, stromama /některý bez listí, některý s krásně zelenýma listama, některý kvetly krásně modře, bíle, růžově, žlutě - nádhera, začali se objevovat bavlníky/. Dojel jsem do přístavu Solita, kde bylo úplně šílený vlhko a moc kokosových palem. Příroda je zelená a má místy mírný nádech džungle. Dneska jsem se přes pohoří / cca 2.5 km vysoký/ Sierre madre de Chiapas dostal do nejjižnějšího státu Chiapasu. Na horách je borový porost smíšený s listnáči a začínají první kukuřičná pole. Lidičky mají udělaný takový fóliovníky na pěstování zeleniny a květin. Kytky tady mají vůbec úplně super. A levný. Po poledni jsem kaňonem proplouval na loďce mezi stěnama prý až kilák vysokýma, každopádně to byla těžká paráda. Krkavcovití, supovití, kormoráni, viděl jsem dokonce krokodýla, který ze břehu začal pronásledovat naši loďku. Super. Ale největší haló jsem měl s leguánů. Krásný zvířátka! Nyní se nacházím v městě San Cristobal, kde jsem se stihl už ztratit a zase najít. Místní lidičky jsou už o poznání menší a snědší než na severu a vypadají velice upraveně. Někteří indiáni nosí kroje. Místní holky se mi líbí určitě nejvíc, pěkně se oblíkají, ale hlavně už nejsou tak dobře krmené jako jinde. Taky ve městě je narozdíl od ostatních míst velice čisto a upraveně. Jinak je všude velkej svinčík. Mexikáni jsou prasata a na zem hází všude všechno.
[Merida]
Další cesta z toho horského městečka vedla horama, kde bydleli postaru horští Mayové do vesnice Chopila. Na venkově bydlí lidičky v této oblasti převážně v malých zděných domcích a kolem mají políčka třeba s kukuřicí, melouny, zeleninou. Kolem domu se pasou koně /výrazně menší než u nás, v kohoutku můžou mít do 160 cm/, ovce, kozy a prasata / ta jsou menší než u nás a výrazně tmavší, mají je přivázané obvykle ke stromu provazem /. Cholula má hrozně zajímavej kostelík. Zvenku vypadá docela obyč, ale jak člověk vidí pootevřenýma vratama trochu dovnitř, tak se diví. Místní mají původní způsob uctívání božstev smíšený s dovezeným křesťanstvím a na tomto místě se to kouzelně míchá. Země je pokryta borovými jehlicemi, u stěn stojí v prosklených kredencích svatí. Ti, kteří se nevešli do kredence mají svoje nosítka / zelená/. Na krku jsou pověšeny zrcátka, aby nedošlo ke ztrátě duše. V celém kostele je zapáleno neskutečné množství svíček, většina na zemi, některé na malých stolcích a je jich plný oltář. Svíce jsou bud velice tenké nebo v kalíšku. Indiáni klečí a nahlas se modlí. Někteří přinášejí jako oběti živé či mrtvé slepice. Dále je vidět mnoho prázdných lahví od Coca-Coly! Vedle kostela byl plac s tržištěm, kde prodávali převážně banány, mango, papayu, pomeranče, avokádo, melouny a zeleninu/brambory a zelí/. Příroda měla vysočinný charakter, zelená tráva, sem tam listnatý strom, keř, občas banánovník. Půda hnědočervená-železitá. Při sjezdu do nížiny se charakter krajiny výrazně mění. Vegetace přechází v lacadonský prales a mlžný dešťový sekundární prales. Byl jsem se mrknout na plantážích kávovníku a u místních, kteří provozovali občerstvení, sem si asi 20 minut hrál se dvěma opičkama. Vysoké asi 70 cm, černá srst s bílou náprsenkou a bříškem, vnitřní strana rukou a nohou taky bílá. Dlaně a šlapky podlouhlé a černé. Oči černé. Měly chápavý ocas, který byl z vnitřní strany neosrstěný. Drbal sem je všude možně, vždycky po chvilce se nastavili jinou částí a žádali masáž. Ta druhá byla vždycky hrozně uražená. Super zážitek. Dál sem se dostal na dost turisticky opěvované vodopády Agua azul. Místo, kde Rio Tulia tvoří kaskádu vodopádů na délce několika kiláků. Hrozně moc turistů. Prodávali tu kokosový ořech nahoře useklý s ponořeným brčkem do mlíka za 10 pesos. Večer se úplně zatáhlo a když sem dojel do Palenque, tak začal tropickej liják. Naštěstí přešel poměrně rychle a přes velikou vlhkost silnice bleskem uschnuly. Pomeranče tu měli za 3 pesos kilo a rajčata za 5. Asi 10 minut od centra jsou v džungli fakt pěkný památky. Chrámy, pyramidy, hřiště na pelotu a další stavby. V džungli je neskutečně bujná vegetace, na každým stromě ještě liány a další parazitické rostliny. Občas keř krásných barev. Večer jsem se dostal do Campech, přistav na břehu Atlantiku. Pěkné městečko, ale chyběl mi tradiční cvrkot živých ulic. Možná to bylo tím, že byla neděle večer... Dneska jsem přijel z Campeche do Meridy. Cesta byla po naprosté rovině, charakter keřovitý až stromovitý /listnáče/, zpočátku farmy s dobytkem, kde měli ještě nějaký banánovníky a citrusy, pak už jen stromy a keře a keře a stromy... Navštívil sem dvoje památky – Kabah a Uxmal. Oboje s pyramidama, pěkné mozaiky. Co mě ovšem nadchlo, byli leguáni, kteří se vyhřívali na kamenech. Viděl sem 2 malý a tři velký exempláře, největší měl cca 70-80 cm. Dneska bylo furt pod mrakem, Atlantik má po cyklonu barvu cementu /písek/.
[Playa del Carmen]
Z Meridy jsem vyrazil k jednomu z největších mayských měst Chicen Itza. Yucatan je dokonalá placka porostlá od nevidím do nevidím listnatýma stromama a keřama. Vegetace je zelená. Občas nějaká farmička u cesty. Spíš menší domky dřevené nebo zděné, střecha často z palmových listů. Kolem domků mají lidi palmy kokosové a banánové. Tyhle kokosy dozrávají oproti tomu, co sem viděl v Chiapasu spíš do žluta. Tamty do hněda. Chicen Itza je teda úplně ponořený do té změti stromů a keřů a to tak, že se chodí od památky k památce průsekama. Největší pyramida je čtyřstranná a má 91 schodů/dohromady 364/ + jeden stupeň nahoře dává 365. Je tu i největší hřiště na tradiční mayskou hru pelota, který bylo objeveno. Hráči se snaží bez dotyku rukou a nohou dopravit kaučukový míč do kamenného kruhu. Míč se nesmí přitom dotknout země. Mužstvo, které míč upustí na zem je rituálně obětováno. Pro indiány to ovšem bývala velká čest. 2 hoďky trvala cesta na východní pobřeží na Playa del Carmen. Tady u vody se to hemží amíkama a představy romantiků o vylidněných bílých plážích vzaly za své. Hotely a hotely. Taky domky k pronajmutí. Věřím ale, že pár kiláků směrem na jih by se nějaký místo nedotčený komercí ještě našlo. Projel sem teda 6 států - Mechico C.D., Oaxaca, Chiapas, Tabasco, Campeche a Yucatan. Mexico je hornatý a suchý /spíš jenom zežloutlý traviny a keře/, Oaxaca je taky hornatá se spoustou kaktusů, sukulentů a sem tam strom. Chiapas je hornatý s nejbujnější vegetací. Nejdříve smíšené lesy a keře, potom tropické pralesy a džungle. Tabascem sem projížděl asi hoďku. Campeche pomalu přechází v rovinu a vegetaci jako má Yucatan.
[Postřehy a zajímavosti]
Po celé cestě sem viděl spousty potulujících se psů. I když je člověk pohladí, tak jsou silně neteční. Mexico je velice barevná země, budovy mají barevné omítky /1 dum třeba i více barev/ a spoustu kreslených reklam a hesel. Lidi ve městech hodně nosí džíny a hlavně mladí lidé trička s obrázkem Che Guevary nebo Zapatovců. Skoro všude je dost velkej bordel, lidi odhazují obaly na zem. Jen pár měst bylo čistých a taky u horských Mayů jsem neviděl nepořádek. Co se týká jídla, tak všude je spousta pouličních stánků nebo levných jídelen. Dá se najíst za rozumných 5 - 20 pesos. Ženy nosí svoje malý děti úplně zabalený v plátně nebo dece na zádech nebo na břiše. Všude krouží spousta dravců. Já bych to viděl na jestřáby. Reklama na Coca Colu je úplně všude a místní ji ve velkém chlemtají. Ve městech, ale i mimo města je spousta zpomalovacích hrbů, který si stavějí místní, aby upozornili na svůj obchod či restauračku. Nejsou vidět skoro žádné benzínky, a když tak PEMEX. Na dálnicích se platí poplatky. Nejvyšší horou Mexica je Orizaba s 5.700 m, populární Popokatepetl má 5.452 m. Mexico C.D. je s 25 miliony lidí asi největším lidským mraveništěm na světě, ale drtivá většina lidí jsou nezaměstnaní chudáci, ve městě je bordel a hrozný smog. Centrum je historický, jinak jednopatrový světlý domky.
Howgh Radek
|
|
|
