|
[USA - Grand Canyon]
Chrám americké divočiny pod sněhovou pokrývkou...
[Úvod]
Při mém cestování po jihozápadu USA jsem se asi nejvíce těšil na "chrám americké divočiny", po celé věky řekou neúnavně vyřezávaný Grand Canyon. Toto překrásné místo je celosvětově známé díky záběrům rudých skal a nádherných západů slunce. Můj zážitek z tohoto místa je však zcela odlišný. Jelikož jsem Grand Canyon navštívil 3. ledna, zažil jsem zde opravdu neobvyklou událost - sněhovou bouři. Takže zatímco většina návštěvníků vzpomíná na vyčerpání z horka, mě ještě dnes při té vzpomínce zebou konečky prstů.
[Historie]
Pro Evropu objevil tento kaňon španělský conquistador Francisco Vasques de Coronado, který vedl v roce 1540 výpravu na území, známé tehdy jako Nové Španělsko. Coronado spolu s 336 Španěly, 1000 spojeneckými indiány, 1500 mulami a koňmi a početnými stády ovcí a skotu se snažil najít legendární "Seven cities fo gold" (Sedm měst zlata). Objevili pouze překrásnou panenskou přírodu a pozoruhodný přírodní úkaz, který prezident Roosevelt v roce 1908 prohlásil za přírodní rezervaci a před velkými zásahy varoval těmito slovy: "Pracovaly na tom věky, člověk by to mohl pouze zničit."
[Úchvatný přírodní úkaz]
Co ty tisíce turistů do těchto míst táhne? Tři sta šedesát pět kilometrů dlouhý Grand Canyon je hluboký celou jednu míly, tedy šestnáct set metrů. V některých místech je i několik kilometrů široký. Po miliony let jej hloubila divoká řeka Colorado. V kaňonech žili v dávných dobách v pueblech vytesaných do skal indiáni, především příslušníci kmene Navahů. Právě v sezóně se desítkám tisíc turistů naskýtají nádherné pohledy na tento úchvatný přírodní úkaz. Já ale neviděl nic z toho, co jsem právě popsal.
Několik hodin jsem strávil popojížděním po hraně Grand Canyonu a vyhledáváním záběrů, které by alespoň vzdáleně mohly připomínat toto světoznámé místo. Snažil jsem se dostat do těch nejzazších míst, mohl jsem však pouze tam, kam až to sníh dovolil. Občas jsem vyběhl z auta a udělal snímek zasněženého a mlhou zahaleného Grand Canyonu, který nebyl téměř vidět. Počasí se velmi rychle střídalo, mlha se někdy na několik minut roztrhla, vítr ji rozfoukal. Znenadání se dokonce skrz mraky prodraly nesmělé sluneční paprsky, které zbarvily stěnu kaňonu do ruda. Využít těchto chvilek pro mě však nebylo jednoduché. Zimou zkřehlé prsty mnohdy nebyly schopny rychle zaostřit a vyfotografovat záběr, na který jsem často čekal až desítky minut, vystaven silnému a hlavně mrazivému větru kdesi na skalním balkoně.
[Vzpomínka]
Často jsem si v těchto chvílích vzpomněl na přátele, kteří v souvislosti s Grand Canyonem hovořili o několikahodinových túrách dolů k řece Colorado. Tehdy bylo jejich jedinou starostí překonání převýšení přesahující tři tisíce metrů, dodržování pitného režimu, protože je spalovalo žhavé slunce, horký písek a sálající skály. Já jsem na tomto místě strávil několik hodin v mrazivém větru a se strachem, abych si neuhnal zápal plic či nachlazení.
|
|
|
